Veleňská pentle
Už dávný čas jsme měli rezervovanou sobotu 5. června pro pilotní akci našich slávistických spřízněnců z Veleně. Veleňska pentle se tento projekt jmenuje a jde o soutěž v kopání a chytání penalt.
Kdo jen trochu sleduje vrcholný evropský a světový fotbal, tomu je jasné, že je to soutěž jednoduchá pro každého. Trefit bránu z penalty a lapit či vyrazit míč jako třeba Martin Vaniak (ať jsme trochu skromější) - to teoreticky umí každý.
Situace na hřišti však byla teorii vzdálená, projevila se praxe. Kupodivu nereflektující teoretické znalosti jednotlivců o evropském či světovém fotbalu. Tedy především u mě.
Ale k věci. Velenští tu akci dotáhli až k maximu a již dopoledne nachystali akci pro děti. Věkové rozpětí nebylo dolní hranicí omezené, takže jsme z naší Kolínské delegace nominovali Lucii Bobkovou a Tadeáše Janáčka. Bohužel praxe rozhodla a proti našim 3-4 letým reprezentatům z plácku za domem měli 10-11 letí exekutoři celkem snadnou úlohu, i když každý ji pojal jinak. Naši mladí však sbírali cenné zkušenosti, které při dalším poctivém tréninku v dalších letech jistě zúročí. A především - si to zkusili a užili. Veleňská pentlička s 28 účastníky je skvělý nápad a každý z účastníků si odnesl tolik cen a pamětní list k tomu, až se nechtělo věřit, že startovné bylo zdarma.
Pak už ale sranda skončila. Přišla na řadu Veleňská pentle. Jak sám název napovídá, šlo o vážnou věc. Rozlosováno 64 účastníku do turnajového pavouka. Měli jsme pět vyslanců, kteří statečně reprezentovali Kolín. To nejlepší bylo samozřejmě na začátku - moje maličkost si vylosovala číslo dvě a los mi přidělil k souboji ženu. Naštěstí to nebyla mistrná forvardka A týmu Slavie, takže proměnila jednu penaltu. Já ukolébán možností snadného postupu předvedl jsem krásné drama, kdy rozhodla v prodloužení moje šestá penalta pod břevno a Anička přidala na razanci až bránu netrefila. Luckyboy, řeklo by se. To Jarda Dostál (z Kolínu nedaleké Chrudimi) měl úlohu velmi těžkou a soupeř mu mnoho šancí nedal. Mirek Zoubek prokázal kvalitní kopací techniku, ale i jeho soupeř nakonec urval postup. Fantastické souboje s postupovou odměnou svedli Josef Bobek i Vašek Smetana. Asi měli být snadnou kořistí pro domácí, ale oba se předvedli ve skvělém světle.
To vlastně ve 2. kole i moje maličkost. Nejprve jsem k svému údivu nasázel soupeři čtyři penalty, jenže pak mi to čtyřikrát přistálo ve vinglu a jednou jsem se neodvážil ke skoku a pro další turnaj jsem měl "frei". Pepa Bobek v bratrovražedném souboji plném domácích emocí vyřadil Pavla Dvoriaka, jednoho z hlavních pořadatelů turnaje. A Vašek Smetana představil další skvělé kousky v umění zvaném penalta - jistě své proměňoval, jistě soupeřovy lapal. jaký byl poměr a jak se jmenoval soupeř, to už nevím. Jedno ale bylo jasné - naši dva šli dál a jejich soupeři si smutně lízali rány. I oni toužili po šanci postupu.
Mezi šestnáctkou skončil Pepa Bobek - domácí Petr Tomčišin se ten den jevil jako neskutečný exekutor, který si pětkrát postaví míč, pětkrát vymete pavučinku a jde se zase někde skrýt do stínu, či co. Vašek Smetana vyřídil i třetího domácího dravce v šesté sérii, čímž propukl nejen náš gratulační jásot z jeho postupu mezi osmičku, ale uznale už začali fandit i domácí.
Jenže mezi osmi - tam už hráli mladí, neklidní. Snajpři nejtěžšího kalibru. Mnoho z těch penalt by mohli závidět i Beckham, Lampard či Gerrard nebo Ronaldo. O hráčích našeho A týmu Slavie ani nemluvě... Pak už jsme sledovali rychlé semifinále a finále turnaje, kde spíš už rozhodovaly nervy než umění.
K slavnostnímu vyhlášení přispěla i bohatá sponzorská podpora. Každý z účastníků něco vyhrál, nejen v úvodu darovaný korbílek na pivo Svijanské a klíčenku Gambrinus. Já například sadu sklenic, Jarda s Vaškem sprchový gel, Pepa whisky Old Smuggler. vrcholem pak byla cena nejvyšší - vyhlídkový let. I ten putuje nečekaně do Kolína! A brzy najde svého adresáta.... vid, Mirku!
Akce to byla skvěla, povedená. Domácím vyšlo nádherné počasí, organizace včetně gastronomického zázemí bez jakýchkoliv komplikací, dobrá nálada u všech. Bez rozdílu barvy dresu. A že tam bylo rudých příliš, reprezentativní vzorek klokaní a duklácký.
K závěrečnému derby jsme již nenastoupili. Protože jsme akci pojali jako rodinnou, byl čas návratu domů i s unavenými, ale vyběhanými, vysportovanými dětmi...
Všichni, kteří jsme byli víme jedno - jestli nás i příště Velenští pozvou - opět sestavíme nějaký mini-tým apojedeme. Protože to stálo za to. A domácím pořadatelům přejeme,ať letos nastavená laťka nemusí být nikdy snižována.I když upřímně - na druhou stranu ani nevím, jak by třeba mohla být zvýšena.
Fotografie na webu SKS Veleň
Slavii zdar, díky všem našim reprezentantům a v lepších dnech Slavie - na viděnou.
Michael Janáček, slaviaman