Veleňská pentle 2011
Tři mušketýři byli ve skutečnosti čtyři… Tak jako vyslanci Kolína do bitevní vřavy Veleňské pentle. Opět naprosto skvěle organizované a cenami bezprecedentně podpořené akce našich blízkých přátel.
Lyrický popis akce jsem podal loni. A klidně si jej připomeňte v archívu našeho webu. Nominace byla letos o něco složitější. Takže Veleňská pentlička, soutěž pro děti do 12 let, našeho reprezentanta neměla. Tadeáš totiž před dojezdem v autě usnul a v nedobrém rozmaru po probuzení a sportovně si vědom svého zdravotního hendikepu (rozbité koleno) přenechal místo úspěchu chtivějším. Na své hvězdné výkony má ještě nějaký čas, chápeme.
V hlavní soutěži bylo plno. 64 penaltových sniperů, odhodlaných ke střele, někteří i ke skoku či pádu (za míčem). Ti, kteří obojí uměli skloubit v elastický výkon měli jaksi výhodu. Že autor textu bude outsiderem bylo jasné. Vylosoval si krásné číslo 7, soutěž se začala kopat s jeho tréninkovým míčem. Jenže nepovedená třetí střela do soupeře a čtvrtá do břevna znamenaly obrat. Rudě odresovaný soupeř pak jedinkrát chybil a tedy postoupil. Nakonec mezi nejlepších 16.
Petr Skala, člen odbočky z Velimi, byl tajným esem v rukávu. V tréninku exceloval a tajně jsme doufali v jeho úspěch. Umí skvěle a razantně kopat, v brance se ničeho nebojí. Jenže i on po dvou utěšených penaltách v dalších chybil. A Strnad, pěkný to (sparťanský?) ptáček toho dne, byl v exekuci nesmlouvavě přesný. K tyčím uklízel míče, že ani Vaniak by nedosáhl. Ten kluk došel mezi nejlepších osm a vypadal, že by mohl jít i dál…
Petr Dejnožka byl od začátku lídr týmu. Aktivní hráč Tatranu Miřetice, borec podzimu okresního chrudimského přeboru, tradiční účastník a spoluředitel mnoha našich akcí. Atlet a snajpr. V posledním souboji prvního kola vyřídil dalšího sparťana v osudí – Mergla staršího. Jenže druhé kolo přineslo mu los osudný. Petr Tomčišin loni odpravil našeho Josefa Bobka a letos i „Dejnu“. Jako první se postavil na střelu, proměnil čtyři penalty a pak už jen čekal na zaváhání. Stres je zlá věc. Ví to nejen borci podzimu, ale i mistři či vicemistři. Penaltu prý nedal parkrát i Pepi Bican. Nevím, nebudu se přít. Pravda je, že náš Petr jednu nedal, pak jednu fajnově proměnil a další nedal. Čímž skončil i on.
Jak sedláci u Chlumce. Řeklo by se. Ale to řeknou spíše ti, co nebyli. My byli, my bojovali. Tři mušketýři. Hlavy nevěšeli, své štěstí zkusili.
Penalty, to je loterie. To ví každý. Ve Veleni je ale pro každého vlastně vítězná. Třeba ne sportovním úspěchem... Dostali jsme exkluzivní dřevěné prkénko s nožem, slevu na operaci očí (aktuální věc po takovémto průběhu), otvírak na láhve, slevu na nákup na internetu. Navíc „Dejna“ vyhrál dvě trojbalení kávy Segafredo. Aby o Pentli nepřemýšlel dnem i nocí, rozdělil se. „Skalouš“ vyhrál shaker a bude přemýšlet, kde všude jej využije. Tadeáš dostál balíček bonbonů a zářil štěstím. A autor vyhrál kapesní nůž pro houbaře a gel na vlasy. Kdo posledního zná, pochopí, že losování nemohlo být náhodné. Spíš dle zásluh.
Je to skvěla akce pořádaná skvělými lidmi. Dlouho jsme pak s nimi diskutovali. Až původně zamýšlená zastávka v Čelakovicích na finále ženského poháru Slavia – Sparta byla bezpředmětná. Ten den už nepotřeboval žádné další vylepšení!
- článek na webu SKS Veleň - zde - , článek na webu FO-OP - zde -
-mj-