Slavia - Plzeň
Nový trenér Michal Petrouš, mnohé změny v základní sestavě, mnoho nadějných juniorů na lavičce (aneb vybrakovaný kádr nejen zraněními), páteční podvečer a v Edenu hrál premiant ligy. Jenže jak jsme si už za rok zvykli, nebyla to Slavia. Atributy prvního říjnového ligového utkání, na kterém jsme samozřejmě nechyběli.
Vyvěsili jsme u sektoru 206 naší vlajku, vedle přátel z Veleně. Ale kouzlo žádné.
Hráči hráli sice do patnácté minuty jako o život, i břevno nastřelili. Jenže soupeřem proměněná penalta nás uvrhla do pomalu tradičních temnot. Byli jsme aktivnější, lepší, jenže finální fáze je k uzoufání.
Takže největší zábavu jsme prožili až při společné cestě zpět, kdy jsme se zastavili v Country saloonu, popili, pojedli a vesměs se dobře bavili. I při další cestě, vzpomněli jsme krásné výjezdy po pohárové Evropě, nedávné mistrovské tituly, Ligu mistrů. On ten šibeniční humor je totiž v tomto čase naše jediná záchrana (a je společný všem nám "sešívaným"). Ne tak pro Slavii samotnou - ta se po 11. kole propadá na 14. místo v tabulce.
V dalších kolech nás čeká jednak boj o šanci na pohárovou Evropu (pro nezdolné snílky, díky domácímu poháru) a jednak regulérní boj o záchranu s týmy nám výsledkově podobnými.