Slavia - Baník
Sinusoida letošního sešívaného zmaru a doutnající naděje musela mít po pohárovém vítězství nad Viktorkou logické vyústění. Sice jsme nad Baníkem vedli a dlouho to vypadalo, že stačí přidat jednu gólovou pojistku, ale vyvrcholení zápasu bylo úděsné. Plně odpovídající našemu klubovému rozpoložení. Poslední minuta zápasu, poslední akce soupeře a - vyrovnání.
Nevím, v tu chvíli mě to ani nepřekvapilo. Od zápasu s Tiraspolem vždy tak nějak čekám až na závěrečný hvizd, do té doby žádné průběžné stavy ani herní projev neřeším. Ale je to těžký direkt jakékoliv touze po naději. Projevený mj i útěkem zklamání Tomáše hned poté, co se síť rozvlnila.
Na zápase nás bylo z Kolína opět mnoho, každý ve "svém koutku". Naše malá parta ještě zamířila na prodlouženou s futsalem - Slavia - Indoss Plzeň. Boj to byl dlouho vyrovnaný, atmosféra díky kotli neuvěřitelná a aspoň trochu polepšení nálady po vítězství 4:1.
Přesto remíza s Baníkem vedla k mnoha úvahám, které jsme pak s Jirkou a Vaškem řešili ještě v Country saloonu u výjezdu na Kutnou Horu při dobré večeři. Nějak jsme na tu depresi nechtěli být sami. Samozřejmě jsme se k ničemu zásadnějšímu než desítkám otázek nedostali. Asi i proto, že nikdo z nás nemá na svém kontě, ani u svých kamarádů to zásadní, co teď Slavia potřebuje - peníze. Hodně peněz.....