Rovina u Kolína 2011
32 snad všemu vzdorných slávistů, které nerozhodí ani slávistický výsledkový dyskomfort, ani nedělní termín akce, natož pak hlášené průtrže mračen -se účastnilo letošní cykloakce.
Odhodlaný cyklopeloton vyjíždějící do lehce deštivé nepohody tvořilo deset slávistek a slávistů z Veleně, tři z Brandýsa (po cyklosoustředění u Dunaje a čerstvě fotbalovém memoriálu), dva z Č. Třebové, tradičně jeden sirotčí reprezentant Chrudimi a sedm statečných domácích z Kolína (a přiznejme i blízké okolí J). V průběhu akce se pak přidali ještě dva reprezentanti Nymburka jedoucí nám naproti, čtveřice Velkooseckých a tříčlenná rodinná posila Kolína.
Čímžto snad počty sedí.
Slávisticky zdobeni a oděni dle každého odvahy a úsudku jeli jsme tradiční cestou k slavníkovskému hradišti v Libici n/C a k středobodu našeho úsilí - soutoku Labe a Cidliny. Zdejší venkovní minirestaurace je stále ve formě a majitel se stejně jako před dvěma lety hlásil k našim barvám. Takže nám chutnalo vše ještě víc, než by vás napadlo. A mohlo začít na chvíli pršet.
Poté nejodhodlanější vyrazili k hradbám v Nymburce, jiní zamířili za lákadly Poděbrad, některým posezení na zmíněném soutoku stačilo jako celkový cíl cesty. Pochopitelně. A o to nakonec jde: každý si zvolí, co potřebuje, co mu stačí, co si užije.
Náš minipeloton dal v Nymburce Postřižinské pivo (od sparťana vyděšeného z našich trikotů) a opravili jsme první defekt. Neblahá aktuální satelitní předpověď v chytrém mobilu praktického Kruliše nás hnala tempem hodným závodníků zpět k soutoku. Pak mohlo začít pršet. Takže jsme mohli sečíst, že celkově z nás vidělo hradby v Nymburce 14.
V další frontální pauze srážkových mračen jsme se vydali každý dle svého, nicméně v dlouhém až nekončícím hadovitém uskupení ku Kolínu. Někteří již možná dobrzďovali v Kolíně, když déšť začal houstnout a jízda se stávala nekomfortní. A na řadu přišel druhý defekt ve Velkém Oseku. A v kolínském finále na odbočce na slavnou ulici Okružní i jeden drobný „skoro Vinokurovský“ pád. To jako neuměle vklíněná bilance drobných cestovních komplikací.
Pak už jsme se měli všichni dobře. Restaurace na Zimním stadionu asi trochu nestíhala z počtu nenadálých výletníku v jinak poklidné až ubrečené neděli, ale snad nám všem chutnalo. Teď už bylo jedno, že pořádně pršelo.
A v dobré náladě jsme se rozcházeli dle potřeb každého. K vlaku, k autům, po své ose domů. Poslední pak ve tři čtvrti na pět, kdy jsme naposledy roztočily své pedály, svá kola.
Ještě rozeslat diplomy a akce může být uzavřena. Pak už jen přemýšlet o nějakém příště. Třeba i s lepším počasím. Kdo ví...
Osobně na závěr všem zmíněným 32 odvážlivcům, kteří neklesají na mysli a sledují cíl a hledají způsoby, nikoliv důvody - děkuji moc za účast. Slávistické podtéma bylo jakovždy zřejmé, a stejně tak jako vždy nekonečné. Slavii zdar!
Fotografie - zde -
- zapsal M. Janáček , foto od T. Petráně, M. Janáčka, M. Lucové