Na kole za mistrovským pohárem
Tak bych do jedné věty shrnul hlavní dění neděle 6. srpna. Ale pro zájemce to mohu i trochu rozvinout.....
Za neděli mohou Vikingové z České Lípy. V sobotu naplánovali svou grilovací akci a kolínská účast byla přátelským rozkazem. Za počasí mohla nevyvedená předpověď počasí. Přeháňky či déšť a původní pořadatelské chmury se od nedělního rána jevily naprosto zbytné. Za oficiálně nesčítatelný údaj účastníků mohou níže zmínění - bylo nás v barvách Slavie na trase 29, zpětně už to víme. A za mistrovský pohár v Kolíně, možnost jej potěžkat, pohladit, vyfotit, za to mohou přátelé Pepa Martinec a Michal Býček. Kdo odkud je, proč a jak se k nám ten pohár oklikami vlastně dostal je nad možnosti srozumetelnosti tohoto textu. Ale oběma moc děkujeme. A taky hráčům Slavie, kteří se na jaře finišem o tuto slavnostní možnost postarali!
Jízda na kole je věc jednoduchá. Víme, známe, neřešíme. Rizikem může být porucha kola, ne závodníka. Jedeme totiž příslovečnou rovinou a ač nohy třeba při zpáteční cesta poněkud tvarohovatí, pak největší problém stejně bývá pevnost sedacího ústrojí. Tam je rozdíl mezi cyklistou příležitostným a zvyklým. Osezeným, chtělo by se říci. Zranění nepřipouštíme, beztak jsou komplikací jiných okolností, ne přímo jízdy na kole. Aneb kdo umí, nepadá.
Jediným problémem na trase tedy bývá tzv defektologie. Protože defekt je někdy věda. Náhradní duše, klíče, pumpy, to už mnozí máme pod kontrolou. Jenže když se v bohapusté krajině rozsype Zdendovi Královi přehazovačka? Peloton čekal na nadjezdu D11-ky, Pepa Bobek chválil ten průjezd pohádkovým lesem, Zdeněk sháněl pod nadjezdem dílky z přehazovačky. Patří to tak? Nebo jinak? Radou jsem pomoci nemohl, já umím na kole pouze jezdit. Trochu. Navrhl jsem, že budu platnější odvodením pelotonu další trasou než dumáním. A pak se do toho vložil Mirek Zoubek, zlatýma rukama tu nesmyslnou změt koleček, šroubků. různých vúlí a dalších nesmyslů - no prostě to opravil!
Takže zatímco jedna parta se v Opolanech občerstvovala, druhá jim mávala a brzdila až na slavníkovském hradišti v Libici (na fotce s partou Pepy Martince z Ústí n/O), pak soujezd na soutoku byl prakticky příkladný, protože de facto synchronizovaný i s "přeházkovými mágy". Byli jsme tam všichni - 21 startujících, po cestě se přidali 4 členové z klanu pisatele. Ba co víc, náhle se od jednoho stolu zvedl rožďalovický Marek Veselý. Ano, bylo to trošku domluvené, s manželkou vyrazili cíleně nás potkat. Ačkoliv následně vyrazili do muzea. Bylo to fajn, Marku!
Různé strázně způsobily, že na Nymburk razila parta Dušana Línka.Ten kluk to má super zařízené, všichni členové jeho týmu, kteří nevyznávají červenobílé barvy, mají nějaký důležitý úkol. Aby byli něco platní. Vezou nářadí, půjčí náhradní kolo, tipují občerstvení, hecují, rozráží vzduch, platí. A tak. Ale to jsme zvěděli jen proto, že ač nám původně svěřili jednu manželku v Poděbradech k opatrování, Luboš Janiš, nejvzdálenější účastník ze Závišic u Kopřivnice, zahlásil, že chce vidět nymburské hradby. Manželka, nemanželka. Šlápli jsme do pedálů a Luboš ty hradby viděl.Nad to v Katovně za nimi toto týmové Dušanovo tajemství i on zvěděl. Postřižinské pivo tam bylo. A v něm ta pravda.
Dojet do Nymburka je lehké. Myslím. No zpátky už jedete na morál. Do Poděbrad dobrý, u soutoku radši nebrzdit, nebo už nenasednete. Ve Velkém Oseku už víte jistě, že "šlapete vodu" a na kole čím dál častěji poposedáte. Frekvenčně, šlapej frekvenčně, netlač to, šetři stehna, jen to toč, klidně ale furt........ Kdepak, ty rady.... Zvoní telefon, asi dvacátý hovor. Za volantem nesmíš, za řidítky musíš. kdo volá - nevíš, slyšíš, tipuješ... Ufff, Veltruby. Vnímáte díky jejich semaforu. Ano, jsou tam odsud tři naši členové, já vím - koriguji: je to krásná a důležitá slávistická obec. Z ní přece pocházel slavný ing Ladislav Hlaváček, útočník par excellence padesátých let.
U Hradišťka Policie ČR - jen v autě hlídkující. Dobře to Tomáš Petráň zařídil. Jak sliboval - nekontrolovat cyklisty ten den. Pak už jen restaurace Zimního stadionu a mistrovský pohár. Mistrovský pohár! Radost, pohoda, jídlo, pití... A mnoho dalších našich přátel, co se přišli podívat, s kovovým kamarádem potěšit...... Je náš..... Slávistický.....
Celý den jsme šlapali ty kiolometry s vidinou, že na závěr bude ten pohár, posezení, kamarádi.
Závěrem nutno zmínit, že při tomto posezení přiznal defekt na trase Pepa Bobek. Teď už ví, že jezdit na kole je zadarmo. Dokud se neporouchá. Služby Českých drah jsou pak k nezaplacení... A taky tam s námi byly dvě sympatické slávistky, které se k nikomu nehlásily. Evidentně cyklistky. Facebook to druhý den rozčísnul - takže díky Andreo. Ač jsme na trase o sobě nevědli, pak cíl a akce byla stejná a fotky jsou ve fotogalerii. A příště už dle hesla - Spolu jsme silnější .-)
Takže víte, kolik nás celkem jelo Rovinu u Kolína v roce 2017? Hmm, o tajném jezdci Martinovi Janstovi ani nepíši :-) Nebo bych měl, nestihl jsem se optat, jel v protisměru :-) Takže 27 nás bylo určitě, Marek s manželkou a Maritn Jansta a jsme u třicítky. Ale aby to nebylo nakonec o jablkách a hruškách..... Přeberte to sami....
Kolik kdo ujel, nevíme - základní trasa byla 65 km. Ale prakticky každý k tomu ještě něco přidal na cestě k domovu. Dušan a jeho parta to zaoukrohlili na stovku, Brandýs a já tipuji lehce přes osmdesát, stejně tak I Jarda Dočkal ze Třebové, respektive Řetové. Přičemž v tom je ten rozdíl. .
Tolik mě napadá k letošní kolům. Když tak člověk šlape do pedálů, nefouká protivítr, krajina ubíhá, převody jen cvrčí a penumatiky hučí, žádné jiné zvuky, všude kolem přátelé - je to prostě fajn. Díky vám za to - do Závišic, Třebové, Ústí, do Brandýsa, Rožďalovic, ale i třeba Pavlovi z Area 114!
Slavii zdar
Fotogalerie zde - foto Tomáš Petráň, Andrea Novotná, Michael Janáček, další možno doplnit přes náš mail
- michael janáček -