Kolinea cup 2011 - tenisový turnaj čtyřher

Třetí jednání pomalu se v kalendáři upevňujícího turnaje Kolinea cup bylo zlatou střední cestou dosavadních zkušeností našeho sešívaného  tenisu. Po premiéře o čtyřech dvojicích na hraně krachu a druhosledu v podobě motivujícího okteta. Letošní ročník natrefil se někde do mantinelů zřejmě takto vymezených.

 

Čiliže už víme, že tenis je hra krásná. Netřeba bílých dresů a míčky jsou již jen žluté. Dva na jedné polovině hřiště jsou týmem ideálním a hádati se netřeba. Hrát však nutno je. Přes síť a do kurtu. Jak pravidla neúprosně velí. 

 

A někomu létají míče rychleji, někomu přesněji a dalším pro změnu nevyzpytatelněji. A kdo to vše v jedno skloubí, ten daleko v turnaji pomýšlet může. Podloží-li to fiftýny nasbíranými...

 

To je stran teorie tenisové.

 

Stran teorie naší turnajové pak víme, že premianti první k obhajobě se neměli, pohár ztatili a mobilní kontakt raději zrušili. Lonští vítězové však jiní kalibrové jsou. Pohár nesebrali. Prý ani vítěznou vodku ještě nevypili. A už k obhajobě se hlásili.

 

Zda-li to přípustné je, to Kolinea cup, ročník třetí prověřit měl. A v jejich prospěch asi i prověřil. 

 

V lítých tenisových bojích nechal prohlédnout v leccos. A berme to od počátku. 

 

Tedy že dvojice Michal Růžička  a Tomáš Gygal v nedbalkách po dlouhý rok nesetrvávala, a dle jejich deklarace nesystémovým, ale jistě častějším a účinnějším než jiní, tréninkem k turnaji se připravila. Neb jinak by nezvítězila. 

 

Jsou mladí a nadějní, jistě. Ale semifinále 6:2 proti dvojici Janiš, Janáček  a finále proti snažně vzpurným Jarešovi se Smetanou 6:1, 6:2 nenechali nikoho na pochybách, že pomýšlejí pohár putovní do trvalého vlastnictví v blízkých letech přezít. Načež mohli odvézt vína Chardonnay a pamětní plakety vítězů letošního turnaje.

 

Zda-li to užijí nevíme. Však zdá se, že žijí zdravěji než nutno, protože loňskou dárkově balenou Finlandia vodku dosud neokusili a schraňují ji k nějaké snad zázračné situaci. Tedy držme palce, by v instantní formuli se neproměnila....

 

Že asketismus velí dobrému jménu turnaje dokázal i Jarda Jareš, jeden ze stříbrné dvojice. Spolu s Vaškem Smetanou ve skupině udolali Pepu Bobka s Milanem Vaňkem, pak v semifinále porazili dvojici Provazník, Šimek. Dvě výhry a sukces z toho historický!  Co však více, tenhle player přinesl pak na vyhlášení loňskou odměnu za bronz - lahev vodky Viking a zamotal hlavu nešťastnému pořadateli. Prý že pro někoho odměnou být může.... 

 

Loni to byl turnaj odměnami poněkud liholibý, či jak to nazvat. A v závěrečném hodnocení tehdy ideový tvůrce psal, že rok další může být klidně ve znamení čokolád. By mravního podtextu dbal. A tak se stalo, první již zmíněné decentní Chardonnay brali, stříbrní Frankovku odnesli.

 

Třetí pak po velké, čiliže mega čokoladě Alpia. Jestli se dá rychleji vypít víno či sníst tato čokoláda netroufám si odhadnout a ani jinak neposoudím. Pravda je ta, že v absolutních číslech druzí a třetí stejně zápasů vyhráli a tito třetí vlastně s turnajem výhrou se loučili. Mimo jiné i proto, že ti, kteří původně na svědomí tento svým způsobem neúspěch? měli, v boji o bronz "po zásluze" potrestáni byli. (zde velmi subjektivní až ne-fair líčení z pohledu autora, přiznejme)

 

Čiliže konkrétně třetí dvojice Janiš, Janáček. Ćtvrtí pak ve skupině lepší a v boji o bronz neúspěšní - Třebovští Dočkal a Provazník. Ale hned k nim zmiňme ještě Standu Šimka. Hráli dobře a málem finále. Mají razantní servis a dobrou mezihru. Slávistické srdce  a dobrou náladu. Snad i proto byli ochotni dojet stejně jako loni z dálky víc než stokilometrové. A hrdinným smířlivým nadhledem brali, že neodvezou nic než třeba dobré dojmy.  

 

Vlastně ne, ještě museli kolegiálně odvézt další dvojici, kterou rádi přivezli. Láďu Bartoně a Zdeňka Krále. Ti skončili páti. A jsou tradičními účastníky. Tradičními tak, že po letošku je můžeme vyhlásit jedinou dvojicí, která odehrála spolu všechny tři ročníky. A že jsou vytrvalí, tenisu milovní, letos i kýženého vítězství dosáhli při boji o místo páté. A dalším nezapomenutelným byl jejich boj s Třebovskými ve skupině, kdy v tie breaku 6:2 vedli a uhrát jediný míč ze čtyř pokusů, tak složení na stupních nejvyšších mělo jiné pořadí. Lepší se, ti kluci. A hlavní je, že rádi přijedou a nebojí se ničeho.

 

Ani Pepy Bobka, ostrostřelce z dvojice letos debutující. Pepa je bojovník, snajpr a dříč. Nezná slovo prohra. A ten den hrál jak o život. Chcete-li přirovnání k obrazotvornsti Vaší - pak jako Petra Kvitová ve Wimbledonu a toho času na WTA Championships. Jeho údery byly nesmířlivé, prudké až smrtelně jedovaté. Dva boje se svým parťákem Milanem Vaňkem prohráli na těsno a je tedy zřejmé, že to umístění je nezasloužené a tudíž diskutabilní. A tu krabičku čaje "od babičky Růženky", kterou vyfasoval jako cenu útěchy, jistě nebude pít ke zklidnění, ale k motivaci. Že příště to bude o kus lepší. Jen kdyby jeho tradiční spoluhráči před turnajem nemalomyslněli.

 

Čímž se nenapadně dostávám k meritu věci a okruhem velikým k ročníku prvnímu. 

 

Letošní turnaj přinesl několik nových tváří. Někteří si vedli lépe a jiní také dobře. Protože prostě víme, že v tomto turnaji sice jde o to, kdo lépe hraje, ale nejvíce o to, kdo se k němu vůbec dostaví. Že zlatá ruka tenisová neznamená nic, když hlava náš neformální turnaj odmítá, ač jindy zájem prohlašuje ústy svými.

 

Po loňském nádherně vydařeném klání bylo smutné týden před turnajem sbírat omluvenky. Zdravotní limity neovlivníme, žel ani v noc turnaji předcházející. Tak to prostě je. A zdraví je první. To víme a respektujeme. Náhlá pracovní zátěž nás mrzí a v turnaji též limituje. 

 

Takže uvidíme. Po loňském nadechnutí jsme letos slušně přežili. Bylo to dobré. Ale jedno je  zjevné: za rok budeme opět řešit nějaké příště. Protože stejně jako být může (a ti co jezdí si ho zaslouží), tak také být nemusí. 

 

Že vyhraje první možnost, tomu věřím. Z důvodu toho, že daň zdravotní byla letos snad extrémní. Za druhé pak proto, že my, co se scházíme, se scházíme proto, že nás to baví. A to je nakonec asi to nejdůležitější. A závěrečné posezení v restauraci Koruna mě v tom aspoň na rok utvrdilo.

 

Takže díky všem co přijeli z blízka i z dáli,

prostě všem, kdo letos na Kolinea cup hráli !!! 

 

 

Výsledky turnaje:

skupina A: Janiš, Janáček - Dočkal, Provazník 3:6, Janiš, Janáček - Bartoň, Král 6:0, Bartoň, Král - Provazník, Šimek 6:7 

skupina B: Růžička, Gygal - Jareš, Smetana 6:0, Jareš, Smetana - Bobek, Vaněk 6:4, Růžička, Gygal - Bobek, Vaněk 6:0

semifinále: Růžička, Gygal -Janiš, Janáček 6:2, Provazník, Šimek - Jareš, Smetana 3:6

finále: Růžička, Gygal - Jareš, Smetana  6:1, 6:2

o 3. místo: Janiš, Janáček - Dočkal, Provazník 6:2

o 5. místo: Bartoň, Král - Bobek, Vaněk 7:5