Dojmy z derby 29.9.2012
Tak jsme se dočkali! Stadion v Edenu zažil po svém znovuotevření v roce 2008 konečně to nejsladší (nikoli nejvýznamnější) vítězství! Už jsme tu porazili kde koho, ale zápasy s odvěkým rivalem z Letné jako by byly zakleté.
Dokonce i v mistrovské sezoně, kdy si z Vršovic ostatní týmy vozily běžně nejméně třígólový příděl, Sparta odolala a uhrála bod. Také naši první domácí ligovou porážku v novém Edenu má na svědomí Sparta. Zkrátka a dobře, už bylo opravdu nejvyšší čas to sparťanské prokletí zlomit.
Paradoxně se to nepovedlo týmu mistrovskému, ale týmu, který se po temném období sportovního i ekonomického úpadku stále teprve buduje. O to větší je naše radost! Doufali jsme, fandili jsme, zoufali si při zahozených šancích. Ale nakonec to vyšlo. Zásluhu má samozřejmě celý tým, každý jednotlivec přispěl svým větším či menším dílem k vítězství. Ale Martin Latka byl, spolu s Karolem Kiselem, jasně nejlepší na hřišti. Jaká škoda, že si nemůžeme Martina „naklonovat“. Ještě aspoň jeden takový borec by se nám jistě hodil. To, jakým způsobem gumoval sparťanské útočníky, bylo obdivuhodné a svůj výkon pak navíc korunoval vítěznou brankou.
Naprosto nechápu nářky sparťanů,že hrál příšerně, měl být vyloučen a kdoví co ještě. To už jste zapomněli, jak Řepka zkopal hned v úvodu derby na Letné Standu Vlčka a ještě to pak okomentoval slovy, že přece musel ukázat kdo je tady doma? No tak teď byla doma Slavia a Latka to sparťanům ukázal s plnou parádou. Bravo Martine!!!
Zápas to jistě nebyl nijak úžasně kvalitní. Byl to boj o každý metr hřiště se spoustou chyb na obou stranách. Ale i díky atmosféře to byl nepochybně jeden z těch zápasů, na které se hned tak nezapomíná.
Snad jedinou vadou na kráse bylo chování některých fanoušků, a bohužel i fanoušků Slavie. Nemám vůbec nic proti pyrotechnice. Naopak dobré choreo, doprovázené patřičnými světelnými efekty, by mělo k fotbalu patřit a absolutní zákaz považuji za nesmysl. Co ale opravdu nejsem schopen pochopit je to, když někdo odpálí na tribuně dýmovnici a navíc pět minut před koncem. Fandové na severní tribuně, kteří jistě chtěli sledovat napínavý závěr zápasu, tak viděli jen mlhu a dusili se dýmem. Co tím chtěl dotyčný dosáhnout, to opravdu netuším a vlastně to ani vědět nechci. Bez těchto „efektů“ se docela dobře obejdu a určitě nejsem sám.
Na závěr nezbývá než popřát našemu týmu co nejvíce úspěchů a nám fanouškům co nejvíce radosti s naší Slavií.
Zasloužíme si to!!!
Tomáš Petráň