Slávistický den jak řemen
Na první listopadový den roku 2014 asi jinak nahlédnout nelze. Slávistický životaběh totiž vykrystalizoval jednoznačně - stihnout následující:
Svátek Dušiček je výzvou ke vzpomínce na naše předchůdce. Od roku 2011 se v rámci Odboru přátel vždy sejdeme v určitě skupině lidí a zavzpomínáme na slavné hráče sešívané fotbalové minulosti. Díky dvojici Čapek - Donner navazujeme na dávnou tradici našich vlajkonošů. Letos symboliku naváznosti umocnila vedle Michala Dobiáše ještě přítomnost internacionálů Jana Mareše a Dušana Herdy. Od původních čtyřech hrobů se nám s pomocí dalších daří objevovat nové. Letos tak akce začala u Š.Čambala v Ďáblicích, pokračovala hlavní akcí na Olšanech u V. Kopeckého, JW Maddena a F. Pláničky a na Vinohradském hřbitově u Jendy Koška. V maximu nás bylo ve skupině jedenáct! Navíc dva výše zmínění Č+D se zastavili na Malvazinkách u F. Veselého a v Jinonicích u A. Puče. Veleň + Kolín (Petráň, Janáček) navštívili ještě Vyšehrad a hrob P. Bicana. Navíc jsme se zastavili u hrobky A. Dvořáka, kde snad spočívá Jiří Sobotka. Naše čtveřice pak první fázi dne završila vydatným obědem na Zimním stadionu Slavie. Na celé akci osobně vyzvihuji to, jak každý svým dílem krásně přispívá k celé akci, která dle mého patří mezi základní kameny současné činnosti OP.
V hotelu Slavie se od 14:30 konala Valná hromada Odboru přátel Slavie. Účast necelých 60 delegátů (za Kolín Smetana, Janáček, Krula), vedle obvyklého programu - zprávy předsedy FO-OP ing. Martina Kroba, zprávy o hospodaření a zprávy kontrolní komise, proběhla ještě krátká diskuze s Karolem Kiselem jako zástupcem fotbalové a.s., krátké sdělení a pozdrav měl pro nás i předseda celé Sk Slavia ing Huptych. V obecné diskuzi pak zaujal delší příspěvek s historickými kontexty přítele Dlouhého z Bělé, jinak víceméně praktické připomínky či dotazy spíše k fotbalové a.s.. Usnesení VH bylo odsouhlaseno, následovalo pohoštění pro delegáty.
Podvečerní fotbal ale již klepal na dveře. Denní kvapík ukončilo strhující fotbalové drama Slavia - Příbram. Strhující ne fotbalem, byla to spíše kopaná, a z některých našich hráčů a jejich momentální výkonnosti máme možná větší vrásky než sám trenér, ale celkovým průběhem. Pocity naděje i beznadějného zmaru. Písknuté (i proměněné) penalty snad po dvou a půl letech v Edenu i odvážného nástupu do druhé půle s rychlým gólem Bílka. Jenže vždy nás pak srazily chyby v obraně. Boudjemaa do druhé půle a Balaj posledních deset minut zvedli naši ofenzivní hru a odlehčili mátožné defenzívě (pardon, Baez skvělý!). Bekimův gól na 3:2 pak odpálil nejen vítěznou euforii, ale i kameny tížící čtyři tisícovky bolavých srdcí!
Euforie před stadionem mezi přáteli byla snad bezmezná. Totiž tyhle tři body, to může být odpíchnutí ode dna, odlehčení atmosféry v kabině. Bylo to vítězné završení celkově náročného ale úspěšného dne. Musel jsem si dát jedno vítězné Mccafe...
......
Den jak řemen by mohl pokračovat přesmyčkou do "víkend"u. Ale to už jsem si nemohl dovolit být u toho.
V neděli 2. listopadu se konala Tour de Slavia, aneb jízda na kolech po historických místech Slavie Praha v naší metropoli při vskutku datu historickém, aneb 122 let od vzniku našeho sportovního klubu. Jelo na dvacet účastníků za krásného slunečného počasí.
V podvečer pak zvítězila hokejová Slavia v derby na Spartě gólem Bednáře v poslední minutě 1:0!
Hattrick by pak dokonalo pondělí 3. listopadu a křest knihy Splněný slávistický sen. Ondřej Zlámal v knize zavzpomínal na krásné i hororové chvíle v časech tiskového mluvčího - ředitele komunikace fotbalové Slavie. Sám za sebe říkám, že kniha je čtivá, oddechová, pozitivně laděná. Mnohé obrazy znovu vytanou. Jen reálné probuzení, co jsme od těch časů prožili, resp. museli prožít - je děsivé memento. A kapitola Konec - Ondro, z té mrazí ještě teď! Ano, Slavia žije. Slavia je snad opravdu věčná. Ale pozitivní energii, tu teď musíme čerpat jinde. Třeba z této knihy. Od člověka, který nejen Slavii, ale nám všem slávistům dal svou energii, svou část života. Jezdil s mistrovskými poháry na besedy do nejzazších obcí naší země. Díky němu jsme byli našemu klubu blíž a vše intenzivněji prožívali! Je to vlastně vzpomínka našeho blízkého přítele. Já osobně ji všem doporučuji. Ten hřejivý pocit vzpomínek stojí za to!
Proč to vím? Protože jsem si onu náročnou sobotu 1. listopadu tu knihu od Ondry Zlámala koupil a na dva hodně hluboké nádechy ji přečetl :-)
- mj -