Západočeští mistři bowlení, aneb Rokycany suverénně obhájily
V sudých letech 2008, 2010 a 2012 našla putovní trofej Slávistického bowlení, čiliže bowlingového turnaje slávistů a odboček Odboru přátel Slavie, zalíbení ve městě historicky kolu zaslíbenému. I lichý rok 2013 však potvrdil, že toho času se prostě nejlepší tým slávistů nachází v končinách Rokycan. A ještě jeden znak pro letošek přiznejme - přepisovaly se hlavně ženské rekordní zápisy.
Petr Havrilec, to je společný jmenovatel pro všechny ty úspěchy výše popsané. I letos přivezl do Kutné Hory tým skvostný. Ba že dva to týmy vlastně byly! Neb první i druhé místo - a tedy putovní trofej na rok, whiskey Grant´s a letos opět neuvěřitelný dort "Miss kuželka" od kolínského Josefa Kloudy - braly do svého držení výkony suverénními. Nejlepší čtyři hráči turnaje, šest z nejlepších osmi! Víc jich není třeba k triumfu historickému a bodově rekordnímu.
Petr sám zahrál průměr 200,3 bodů, to samo unikum. Všechny tři jeho náhozy patří mezi celkově pět nejlepších celého turnaje. Další jmenovci příjmení Tržil a Marek dotvořili výkon trojice k dokonalosti 1623 bodů. Vidíme tak historické maximum devíti her na jeden tým.
Druhý tým Rokycan zaostal o 20 bodů. Monika Šlajerová se snad stala osobností tohoto turnaje. Na její hru byla radost se dívat. Druhá nejlepší hráčka turnaje. Navíc všechny tři její náhozy naprosto ovládly historickou tabulku - všechny se vešly do Top 5. 201 bodů pak novým maximem našeho turnaje. Je jasné, že třetí nejlepší hráč Pavel Kubík a tým dotvářející loňský vítězný člen Petr Kaloč - i to byla sestava vrcholná až skvostná.
A toho dne jediná schopná vzdoru nejlepšímu týmu.
1473 bodů letos zahrál Brandýs nad Orlicí. Jarda Beneš 194 bodů, Franta Ludvík 191 bodů, Petr Tomášek 184 bodů. Jenže další hry už tak kvalitní nebyly a kluci sami smutní dopředu věděli, že místo nejcennější, pomyslný bowlingový trůn slávistického světa, jim letos patřit nebude.
S chutí sestavil letos tým Pepa Bobek. A ten, když něco dělá, tak dělá naplno a s jasným cílem. Žádné "zúčastnit se", ale pokud možno "vyhrát". Konkurence si byl vědom, takže motivoval tým k "bedně", a tušil, že do pátého místa svůj tým musí pochválit. Lídrem týmu byl Zdeněk, čtvrtý nejlepší hráč, dva náhozy přes 180, znalec kutnohorské herny. Pepa a jeho manželka Renata pak dotvořili harmonicky výkon k 1309 bodů, což stačilo na místo těsně pod bednou. Zklamání? Kdepak!
Pátá byla Česká Třebová. Před třemi lety senzačně vyhráli. Letos byli trochu nešťastní. A upřímně - jen 173 bodů Jardy Dočkala byla taková vlašťovka zbylá z tehdejší slávy. Ostatní už jen velmi dobrý průměr, limitovaný třeba i tím zdravíčkem. Hodnotím je možná trochu kriticky, ale snad mi prominou, neb přátelsky vím, že mají na víc a jen to dnes prostě nepadalo. Navíc - je snad páté místo špatné?!
Pokud u Třebováků, pak už definitivně u všech dalších se musíme bavit o zadržených výkonech a podobně. Například šestý tým Brandýs n/O II - tipoval jsem je na jednoho z černých koňů. 1106 bodů nahráli Pepa Vondrka, Mirek Voženílek a Jarda Hubený dohromady. Vsadím se, že si (nechtěně) pohoršili své dlouhodobé průměry.
Nečekaně 23 bodů za nimi skončil tým OP Kolín. Vlastně domácí. Na jejich výsledky ani nehleďte. Sám autor tohoto textu ví, jak zrádná je kutnohorská herna, že v ní ty kuželky padají nějak nesnadno. Ví i o specificích dráhy dvě. Přesto svůj tým na tuto dráhu nominoval. Snad ze sentimentu dávných let a hvězdných výkonů. Nic takového se však nezažehlo ani v něm, ani v ostatních. Ba že nakonec byli tímto umístěním Vašek Smetana i Jarda Dostál překvapeni.
Ano, vyrovnanost startovního pole.
První tým Veleně až za námi. 1069, 14 bodů ztráta. Zde už mluvme naprosto o fenoménu dráhy číslo 2. Protože tito naši souputnící mířili jistě výše. Kuželky si ale padaly po svém. A dráha, jinak profesionálně akreditovaná, mnohokráte jim připravila překvapení nechtěné. Spekuluji? Trochu možná. Ale kdybych před turnajem znal sestavu Pavel, Petr Tomčišinovi a Pepa Čada k tomu - tak bych je tipoval do boje o bronz. (Ano, i boj o bronz může skončit osmým místem, to je fakt.)
KoPu team je unikátní spojení slávistů a bowlingu z Pučer a Kořenic u Kolína. Eva Nováková vzala s sebou manžela, ale hlavně Kateřinu Kubelkovou. Ta se první dvě hry sžívala s touto hernou, ale ve finále smečovala - 188 bodů! Dnes druhá nejlepší hráčka turnaje, třetí nejvyšší nához mezi ženami, čtvrtý nejvyšší v historii celého turnaje. To prostě stojí za pozornost! A že z toho Katka měla radost? To tedy měla!
Desítku uzavírají slávisti z OP Žatecko. Byli mezi námi prvně. A bylo nám s nimi fajn. Černá trika Tribuny Sever budila respekt. Jinak jsou to ale parta nadmíru korektní, slávistická a dobře laděná. Do našeho společného podniku báječně zapadající. A nás těší, že takto prvně a do budoucna jistě více.... :-) 1028 bodů nese nejvýše podpis Kubíka Rázka - 156 a 158 bodů například. A pokud zmińujeme rozestupy, pak pohleďte k místu šestému a vězte, že ještě stále není rozdíl ani sta bodů!!!
Dva další týmy SKS Veleň uhrál těsně pod 1000 bodů a mám obavy, že dravé mládí už za rok přehodí své zkušenější bratry a sestry víry slávistické, vyznání veleňského. Ale jistě, že o to nejde.
Pointa není dnes ani v místě třináctém. To byl oficiální počet účastnících se týmů po dvou odhláškách. Vikingové z Lípy mezi nás přijeli i letos. A sám za sebe musím říct, že od chvíle, co Ruda Vinař napsal, že přijedou - jsem měl radost. Tihle Vikingové jsou pro mě znakem té nejryzejší slávističnosti. Bez příznaků, Přičemž nechci nikomu nic ubírat a jsem si vědom, že každý má svůj styl a způsob. Ale čím víc je znám, čím víc vidím jejich odbočkové aktivity a vystupování, tím se v tomto názoru více a více upevňuji. No, prostě Ruda si chtěl diktovat místo poslední. Inu, dejme tomu. Z části regulérně hrající asi třináctí byli. Minimálně můj netbook to tak spočítal. 894 bodů. Ale proti loňsku ústup ze slávy. Vokálně a jakýmsi obecným povědomím. Nemám na mysli výsledky. Nevím - možná chyběl Plamen. Či kapitán týmu velel k tichému tónu v rámci turnaje. Čiliže neviděl jsem téci proudem zelenou a hala nebouřila pokřikem "Slavie, do toho" nebo "Mistři, mistři".
Na čtrnácté místo, tak trochu neoficiální, jsem dopsal naše kolínské naděje. Trio Lucka, Bára, Táda hráli se zarážkami po stranách, z čehož pramení neregulérnost první. Přiznejme, že Bára se bowlingové kouli též nevěnovala, jak by význam turnaje žádal. Ale snad mi v troše nadsázky povolíte, že i takové mladé nadšence můžeme mezi nás počítat nejen tím, že tam byli. Ba co víc, proč jednou nezkusit i jakousi obdobu pro mladé, malé, ještě "zlaté" děti...
Vítězové i skoro vítězové brali různé ceny. To dá rozum. Scházíme se kvůli bowlingu, sportu. Ale samozřejmě, že přivézt něco domů, je jaksi žádoucí. Eventuelní nespokojenost ze hry měla snahu korigovat tombola. Nečekaně bohatá i se zájmem účastníků. Při podpoře fanshopu Proslavisty.cz, FO - Odboru přátel, i různých soukromých darů - bylo losování poměrně dlouhé. Trojedice slávistických kalendářů, slávistické plakáty, trika, hrnky, sešity, karabiny či přívěsky, kniha 50 slavných slávistů či ručník, něco sladkého našla své nové majitele. Přiznejme, že velkou radost měli Vikingové z paketu 7 speciálních piv, smutně se netvářil ani Jarda Hubený, když odnášel Metaxu.
Vyhlašování bylo nečekaně dlouhé. Odměněni snad byli všichni, minimálně certifikátem úspěšnosti za účast.
Stran účasti ještě musím zmínit milé hosty - RNDr. Michala Dobiáše, místopředsedu FO-OP, Jana Čapka ze sekretariátu FO-OP. A jako hráč i funkcionář výboru FO-OP byl mezi námi vlastně Václav Smetana.
Po turnaji ještě proběhla krátká diskuze stran zamýšlených akcí Odboru přátel, ale i nepříjemných věcí vnímaných námi v OP, které je lepší si vyříkat na rovinu. Mám trochu obavy, že původně zamýšlené diskutovat "co nás pálí na odbočkách" se nezdařilo. A tak si alespoň odnáším pocit, že to špatné v nedávné minulosti bude motivem k větší aktivitě do budoucna. Bude tzv. poučením.
Dohrávka U Kata se tentokrát udála jen v režii Veleňských. Že se měli dobře a že máme co závidět, to je jasné. Že jsme jim ale slibovali a pak neuskutečnili - je napováženou.
Přátelé, píši své dojmy z právě skončeného turnaje. Asi cítíte tu dvojakost. Smířlivosti, až snad jisté spokojenosti s bowlingovým turnajem. Přičemž děkuji jmenovitě Jardovi Dostálovi za nezištnou pomoc, ale i vám všem. Jen díky tomu, že jsme/jste takto vstřícní a přátelští, mohl turnaj v (mé) konstelaci soboty 23. března proběhnout k takovému pocitu spokojenosti. A věřím, že i vaší!
Diskuze i Dohrávka mají mít cíl jiný. Lapidárně řečeno: lepší, nebo kvalitnější. Jak já tuším. A jiní též.
Přese všechno bude pro mě 23. březen 2013 zapsán jako krásné setkání se čtyřicítkou slávistů v Kutné Hoře, kde jsme si dobře zahráli bowling, Rokycany potvrdily nyní dokonalé premiantství. Se všemi jsme utužili dobré mezislávistické vztahy. Svým způsobem přijali Žatecké slávisty mezi nás, i když víme, že je to nadsázka. Ale snad si ji můžeme dovolit.
Přečtěme a zkontrolujme výsledky, přidáváme fotografie k dotvoření atmosféry a vězme, že Slavia je to nádherné, co nás spojuje. Její jméno a symbolický či historický odkaz je to, co nás motivuje a dobře ladí. Když jsme takto spolu, rozumíme si a vyhovíme - jsme unikum, jsme fanouškovská symfonie. Které již posedmé kutnohorská herna skládá poklonu a poděkování výjimečnosti z možnosti nás hostit.